Tři kameny digitální reklamní plochy III. – nosná konstrukce

Obrazovka by nebyla k ničemu, kdyby pevně nedržela na svém místě. Nosná konstrukce je prvkem, který by neměl být příliš vidět. Anebo také jinak, možná i prvkem, který může dát obrazovce nový rozměr.

Kdysi společnost vyrábějící fotoaparáty rozmístila v nádražních halách a na terminálech letišť snad nejvtipnější nosné konstrukce pro reklamní obrazovky. Vlastní výrobek, teda spíše nadměrný model svého výrobku. Opravdu velký fotoaparát se zabudovanou kamerou a zadní obrazovkou simulující zobrazovací displej svého vzoru určeného do ruky. Cestující „mačkali“ virtuální tlačítka na obrazovce a fotili jeden druhého, aby si poté mohli zaslat fotografii na soukromý email, nebo stáhnout originální fotku z dovolené do mobilu.

Většina konstrukcí se spíše snaží tvářit nenápadně – jako by nebyly. Jenže jsou a záleží na kreativitě tvůrců, jestli se rozhodnou konstrukci zatajit, nebo se budou držet hesla: „Když už něco nemůžu skrýt, prohlásím to za záměr.“

Řešíte-li instalaci zobrazovacích zařízení, dostanete se zaručeně na rozcestí, zda použít existující konstrukční prvky, na které je většina techniky již připravena. V případě méně rozměrných zařízení se používá standard VESA (ale pozor, používá se hned několik rozměrů a typu uchycení). Jde-li o rozměrnější konstrukce, často se sáhne pro nosné konstrukce typu kvadro, pryzma, tedy konstrukce, které používají technici pro stavbu pódiových konstrukcí.

Často bylo snahou tvůrců tak maximalistické zatajení konstrukce, že jedním z požadavků byla téměř bezrámová obrazovka. Nakonec se často ukazuje, že je doslova nutný pořádný rám, jelikož rám odděluje vysílací plochu obrazovky od okolí, což je žádoucí.

Sám jsem zastáncem elegantní přiznané konstrukce. Možná i proto, že pokud obsah nestojí za sledování, aspoň se srdce technika rozněžní nad precizně provedenou konstrukcí.

Asi nejsilnějším zážitkem byla rozměrná celokovová kytice s obrazovkami na místo okvětních lístků.