LEDMateriály, ze kterých je LED obrazovka sestavená, musí odolávat nejen teplotním výkyvům – nesmí se příliš rozpínat, ale také chemickým vlivům okolí.

Teplotní roztažnost materiálu umí „natáhnout kolejnici“ a „zahýbat s mostem“, ale také způsobit permanentní deformaci materiálu. Zde se projeví jak kvalita materiálu, také kvalita dílenského zpracování. Nejdůležitější plochou LED obrazovky je čelní stěna s LED. Ta je v ideálním případě netečná k okolním vlivům. Ideál bohužel končí s praxí, a tak jediné schůdné řešení jsou teplotně netečné materiály. Nejčastěji se využívá termoplastů a kovových slitin, které nemění strukturu svého povrchu, ani tvar s rozdílnou teplotou a také nekřehnou vlivem ultrafialových paprsků.

Čelní plocha obrazovky je tvořená malými objekty tvaru čtverce, nebo obdélníku nazývané clustery (česky klastry). Je to jakási základní stavební jednotka přirovnatelná k cihle, ze které se staví čelní, tedy ona svítící strana LED obrazovky.

Jsou-li clustery z méně kvalitního materiálu, rozdíly teplot si pohrají s jejich čelní plochou osazenou LED diodami a po několikátém natažení a smrštění materiálu nemá cluster rovný povrch, nýbrž se vyboulí, nebo vytvoří proláklinu. V kontextu celé plochy poté prolákliny a vybouleniny vytváří nesourodou podkladovou vrstvu, která odráží rozdílně světlo.

U méně kvalitního zpracování se můžete dočkat i následujícího: Při kolmém pohledu se zdá být vše v pořádku, pokud se však na plochu obrazovky podíváte z bočního úhlu, zjistíte, že obraz již není tak homogenní, ale rozeznáte kontury jednotlivých clusterů.